Trauma je ztráta spojení

andre-portret1

Andre Jacomet, švýcarský praktik metody Somatic Experiencing,  v otevřeném rozhovoru o svém osobním příběhu a zkušenosti se závislostí * o tom, co získáváme, když trpíme traumatem * o tom, jak je možné zvýšit odolnost vůči stresu a traumatu v prenatálním období * o transgeneračním přenosu, kvantové fyzice a bezpodmínečné lásce.

 Text: Iveta Kučerová pro Živou radost a Psychologii dnes ( plné znění rozhovoru včetně uvedení zdrojů a odkazů, mj. na esej Karltona Terryho o práci se dětmi počatými prostřednictvím IVF.

  

 

AJ - rozhovor  pdf 1 _web

aj rozhovor pdf 2 web

 

 

 

 

 

 

 

Andre Jacomet začal svůj pražský seminář Trauma a závislosti promítáním poutavých reklam se slogany Touha, Obscese, Závislost na Diorovi a vyvolal hned několik otázek: Jsme všichni závislí? Je způsob, jakým žijeme zdrojem traumatu? Co s tím můžeme dělat?

Většina z nás žije pod vlivem reklam. Znamená to, že všichni jsme jejich působením traumatizováni?

To je obtížné tvrdit. V  každém případě jsme ale závislí na světě umělého  uspokojení. Opravdovou radost a skutečné vztahy nahrazujeme způsobem, který v nás zanechává  prázdnotu . Zkrátka žijeme  ve světě fantazie. Zamlouvá se mi definice, že trauma je ztráta spojení či ztráta vazeb s tím, co nás skutečně vyživuje.

Mění se to, jak jsou lidé odtržení od reality? Existuje nějaký trend v intenzitě našeho spojení (nebo jeho ztráty) se skutečností ?

Popravdě jsme na počátku výzkumu toho, co trauma je a jaké důsledky na lidstvo bude mít. I já  jsem po více než deseti letech výzkumů a působení v oboru stále ještě ve fázi procesu uvědomění si všech souvislostí. Zároveň si vážím toho, jak účastníci mých seminářů hluboce chápou důsledky ztráty základního spojení –  se sebou,  s ostatními, přírodou, slunečním soustavou, vesmírem – tedy na všech rovinách mezi nebem a zemí.

aj_3_wide miniJakou terapii nebo další cestu lidstvu navrhujete?

Každý krok na cestě k navýšení vědomí je důležitý.  Musíme si lépe uvědomit, kým skutečně jsme  počínaje poznáním a pochopením  nášeho dopravního prostředku – těla, ve kterém se nacházíme a s pomocí kterého  získáváme zkušenosti.

S přibývajícím vědomím  můžeme začít vytvářet ideální podmínky pro svou  existenci, přičemž z teorie chaosu víme, že zejména počáteční podmínky jsou extrémně důležité. A právě protože vývoj  lidského nervového systému neprobíhá lineárně, ale chaoticky  – funguje dokonce podle zákonů termodynamiky) , můžeme postupně vytvářet lepší podmínky pro vývoj skutečného člověka.

Je odolnost vůči traumatu závislá na ekonomické vyspělosti  země?

Léčení traumatu ovlivňuje vedle individuálních faktorů také kulturní a společenský kontext,  jiná je terapeutická práce např. v relativně chudém v Thajsku v kontrastu s bezpečným Švýcarskem. Obecně spíš platí, že lidé z chudších zemí se dokážou s traumatickými stavy lépe vypořádat, když je postihne katastrofa, pozitivně na ně působí spojení s kořeny a tradicemi, které tu bývá silnější. V moderní Evropě náš život určuje snaha mít novější značku telefonu, větší televizi nebo rychlejší auto – a to je všechno náhražka za naplnění našich instinktivních potřeb. Na druhou stranu principy v dynamikách traumatu jsou stejné v Sydney, Bangkoku, Praze, Curychu a pravděpodobně i na Měsíci. I tam funguje princip polarit, existují dva protikladné póly a neutrální prostor mezi nimi.

Lze si vytvořit odolnost vůči  traumatu?

Ano, proces začíná nejpozději v okamžiku početí a pokračuje během devíti měsíců těhotenství, kdy je možné vytvořit ideální podmínky pro to, aby se resilience neboli odolnost nervového systému mohla dostatečně rozvíjet. Souvisí to především s vytvořením bezpečného pole pro budoucí matku a v jeho rámci je důležité, aby  těhotná žena následovala své přirozené potřeby, rytmy a cykly – aby opravdu důvěřovala svým instinktům. Vytváření odolnosti pak pokračuje odpovídajícími opatřeními při porodu a po něm.

Jak vypadá ideální příprava na početí? Co je minimem znalostí pro budoucí rodiče?

Prvním krokem je poznat základní principy traumatu a pak je možné si  s nimi dál hrát. Dobrou přípravu poskytuje například kniha Petera Levina In an Unspoken Voice . Kdybych  si měl přát něco pro tento svět, tak aby si ji všichni rodiče ještě před početím přečetli. Nejdůležitější poznatky o dynamikách traumatu lze získat také na mých seminářích.

Je možné, aby trauma bylo způsobeno už v okamžiku početí? Například v případě IVF – umělého oplození ve zkumavce?

Jsem o tom přesvědčen. Mám mnoho zkušeností s pacienty po umělém oplodnění, zmíním například šestitýdenní miminko, jehož pravá polovina těla byla zamrznutá, jakoby ochrnutá a druhá hyperaktivní, což odpovídá způsobu, jakým bylo zplozeno z vajíčka matky a zmražené spermie otce. Některé z dětí počatých umělým oplodněním začínají ve starším věku popisovat sny,  ve kterých vidí své sourozence v ledové jeskyni. Považuji to za reflexi vztahu k zbývajícím vajíčkům, která byla v rámci IVF také oplodněna, ale nebyla zavedena do dělohy – a většinou se pak nechávají zmražená  pro případ, aby se mohla použít později. Tyto a podobné důsledky by měli rodiče zvážit a prodiskutovat s personálem  centra asistované reprodukce.  Více o tomto píše také  Karlton Terry ve své eseji   „Beobachtung bei der Behandlung von Kindern, die durch künstliche Befruchtung gezeugt wurden“ (text eseje v angličtině www.healing-waters.co.uk/observations-in-treatment-of-children-conceived-in-in-vitro-fertilization-karlton-terry-pre-perinatal-educator/). Jeho esej a mnoho dalších zajímavých textů k tomuto tématu najdete v němčině v knize Am Anfang des Lebens; Neue  körperpsychotherapeutische Erkenntnisse über unsere frühesten Prägungen durch Schwangerschaft und Geburt (Na počátku života;  nové poznatky z psychoterapie zaměřené na práci s tělem o raných vlivech těhotenství a porodu.

Je třeba, abychom byli vědomí, pozorní a soucitní, když pracujeme s lidmi, kteří plánují podstoupit proces umělého oplodnění. Už dnes je v této oblasti mnoho neporozumění, téma je podhodnocené a v širším rozsahu neprozkoumané.

Švýcarská porodní asistentka Loraine Reiner doporučuje, aby rodiče ještě  před oplodněním navázali kontakt s dětskou duší a přizvali k sobě  jen takovou , která chce  prožít  zkušenost s asistovanou reprodukcí. To může ulevit rodičům od velké psychické zátěže, která souvisí s  touhou po dítěti a volbou umělého oplodnění.   Pro tento případ je vhodné připravit speciální rituál, pozvat dětskou duši a nastínit jí, co ji v této inkarnaci čeká, jaké bude sociální prostředí, její rodiče atd. Obzvláště důležité je také navázat s dítětem intenzivní kontakt  v prvních dvanácti týdnech těhotenství. Mnoho rodičů, zvláště pak matky se ostýchají, protože mají strach, že by jejich malé mohlo ještě odejít a chtějí se vyhnout bolesti, která je s tím spojená. Chybějící kontakt v prvních třech měsích je pak velkou zátěží pro miminka.Není příliš známo, že i spontánní potraty mohou rodiče lépe zpracovat, pokud už se vytvořil vztah, s jehož pomocí mohou nenarozené dítě přijmout a s potratem opět propustit.

Můžete sdílet váš osobní příběh?

Podívejte se na mě ( Andre si sundává brýle ): Moje levé oko je o pět až šest milimetrů blíž nosu než pravé. Tzv „Chybějící mikrosymetrie“ je jedním z důsledků stresujícího průběhu těhotenství mé matky a zároveň příkladem, že  nepříznivé vlivy můžou zanechat otisk ve vnitřním systému dítěte a poznamenat jej i fyzicky.  V důsledku problematického dětství jsem ve třinácti letech začal s alkoholem a v devatenácti s konzumací drog.  Heroin pro mě znamenal velkou změnu – poprvé v životě jsem se začal cítil normálně, přestal vnímat svůj strach a mít pocit, že na tento svět nepatřím. Konečně jsem se cítil v bezpečí a  mohl jsem se uvolnit. Na základě této zkušenosti jsem měl silnou motivaci brát drogu dál, ale zároveň jsem od začátku věděl, že mi škodí – brzy jsem kromě jiného neměl peníze na benzín a na zaplacení nájmu. Užívat drogy byla ale stále jediná možnost, jak nebýt sám se svým strachem. Teprve v létě roku 1997 jsem pochopil, kdo jsem, koupil si kolo, pokusil jsem se vrátit do života a začal brát metadon, o tři roky později pak podstoupil detox.

 Pamatujete se na chvíli zlomu?

Vlastně ano. Sešli jsme se tenkrát  se známým a dohodli se, že zkusíme být k sobě upřimní. Budeme si říkat syrovou pravdu a vyprávět o tom, co jsme zažili na vlastní kůži, tak autenticky, jak  toho jen dokážeme.budeme schopni. Začali jsme si povídat, najednou uplynula noc a já s překvapením zjistil, že je to už patnáct  hodin, co jsem si nevzal drogu. Něco jinak  nemožného. Tohle setkání znamenalo skok v mém vědomí a hluboký vhled na existenci.  Závislost se od toho okamžiku začala rozpouštět jakoby sama od sebe, podobně jako v knize Allena Carra Endlich Nichtraucher! ( Česky: Snadná cesta jak přestat kouřit).

Byl to neplánovaný terapeutický rozhovor

Přestože jsme v té době byli dva pomatení chlápci, tu noc se změnil můj život . Když o tom teď mluvím, uvědomuji si, že naše přátelské povídání bylo podobné metodě, s kterou pracuji v současnosti.

Je možné vyléčit z traumatu sám sebe?

Ve většině případu ne. Trauma lze vnímat jako narušení hranic vědomí a obvykle je třeba dvou lidí – v tomto smyslu ještě  dalšího nezraněného a neporušeného vědomí – aby je opravili. V mnoha klasických terapiích je snaha získat kontrolu nad nevhodným chováním nebo symptomem, jinými slovy se změny dosahuje  posílením ega. Moje práce je zcela jiná, s každým vyléčením zranění a  obnovením  hranic jsme na tomto světě více „tady a teď“, vědomější a celostnější. Čím více integrace zažije nervový systém, tím více může člověk rozvinout svůj potenciál a ztělesňovat  skutečné Já. Mou vizí je, aby většina lidí znala základní principy posttraumatických reakcí a mohla se při jejich zvládání vzájemně podpořit – at už jako rodiče, kolegové nebo přátelé – v okamžiku narození, smrti a kdykoliv mezi tím.

Jak vnímáte vliv moderního porodnictví na matku a dítě?

Vstávají mi vlasy hrůzou na hlavě už z toho, co se  často děje během těhotenství a jaký vliv mají nejrůznější zásahy na nenarozený život. Vycházím přitom z mé osobní zkušenosti a z práce s mnoha tisíci klienty.

Existuje tendence k zlepšení situace?

Ve Švýcarsku dochází v současné době k polarizaci, k nárůstu počtu domácích porodů na jedné straně, což je cesta, kterou podporuji, a  k porodům císařským řezem na straně druhé. V jiných zemích, např. v urbanistických regionech Brazílie je poměr ve prospěch císařských řezů ještě extrémnější. Všeobecně je trauma vždy polarizace a z tohoto pohledu je zajímavé, že nyní zažíváme tento proces  i ve vývoji různých možností, jak rodit.

Tvrdíte, že průběh porodu souvisí se vztahem dítěte k životu

Pokud se miminko během porodu snaží dostat na svět a zasekne se, pak v určitém okamžiku zkolabuje a rezignuje. Tato dynamika může v dospělosti  pokračovat   ve strategiích typu „ale to se přece nevyplatí“, nebo „proč bych se měl/a vlastně namáhat“  Když dítěti  v okamžiku rezignace pomůžou mechanicky ven, např. vakuumextraktorem nebo kleštěmi, tak je jeho první zkušenost na tomto světě : abych to dokázal, musím se  vzdát a pak mě někdo zachrání“. Tato dynamika se promítá do  života v různých rovinách., například v podobě výslovného přání  být zachráněný či  „spasený“, čímž se lidé často vmanévrují do dynamiky pachatel-oběť-zachránce.  A pak se například podivují nad tím, že měli  sedm dlouhodobých vztahů, které probíhaly všechny podle stejného vzorce.

Souhlasíte s tím, že neléčené trauma lidí přítomných u porodu ovlivňuje jeho průběh?

Vycházím z precizně popsaných vědeckých poznatků kvantové mechaniky o tom, že naše myšlenky, ale také naše těla,  nálady a celé bytosti působí jako vlny. Řečeno jazykem kvantové fyziky jsme vlnami (více např. v knize Arnolda Mindella Quantengeist und Heilung)  I v tomto okamžiku, když si spolu povídáme, já vysílám a vy je přijímáte, tranformujete a reflektujete  – podle toho, jaké je vaše naladění, co u vás právě probíhá . Totéž se děje při porodu a v každém okamžiku našeho života. Podívejte se na zmrzlé krystaly vody, které fotografoval Masaru Emoto. Jejich struktury se velmi liší pod vlivem pozitivních myšlenek jako je Důvěra, Láska  a  nebo negativních jako je Násilí či Strach

Elena Tonetti, zakladatelka hnutí za přirozené porody říká, že velké množství lásky a péče dokáže neutralizovat veškeré škody a vyléčit trauma spojené s porodem.

K tomu uvedu Levinovu definici: Intuice je hraniční linie mezi věděním a přítomností. Tím chci říct,  že láska může opravdu léčit, ale její působení je limitované, když není propojeno se základními znalostmi – v tomto případě o tom, co je potřeba, aby se vyvinul zdravý nervový systém. Pokud ale k povědomí o jeho funkci přidáme bezpodmínečnou lásku, pak je možné absolutně všechno – dokonce i to, co obvykle považujeme za nemožné.

Přenáší se trauma z rodičů na děti?

Léčení traumatu má širší význam než jen na úrovni individuality, týká se kolektivního a také transgeneračního vědomí. Mám zajímavé poznatky z hlavního města Německa, , kde je stále znatelné rozdělení berlínskou zdí.  Nacházíme tu stavy, které mají původ také ve sledování Stasia a v následcích obou světových válek. Z mnoha zkušeností jsem se dozvěděl, že trauma se může přenášet přes tři až čtyři generace. V Berlíně, ale také  v Čechách vnímám, jak politická historie vytvořila pole, které lidi stále silně ovlivňuje. Má práce je v kulturním a sociálním kontextu často víc mírovou prací než individuální terapií.

Jak pracujete se svými klienty?

Nediagnostikuji, jen pozoruji –  mimo jiné  autonomní  nervový systém – teplotu kůže, rychlost dechu a tepu, mrkání očí a naklonění hlavy, pozice rukou i nohou, výraz v obličeji, tón hlasu, obsah slov – a ještě mnoho dalšího.  Z toho jsem schopný vyhodnotit, co se v druhém člověku děje. Už při prvním podání ruky a podle její teploty  například zjistím, jestli na mě máte chuť zaútočit nebo jde o přátelský dotyk .

Základním elementem mé práce je bezpečné prostředí „tady a teď,  polaritní pole k „tam a tehdy“, kdy to pro klienta nebylo bezpečné. Je důležité,  abych byl jako terapeut jeho adekvátním a nepokřiveným zrcadlem. Zároveň vytvářím pole neutrality, ve kterém se může to, co bylo oddělené, znovu spojit a tím i zahojit. V procesu často mizí nežádoucí symptomy a zároveň dochází k otevření vědomí. Jedním z mých cílů je, aby se lidé nejen uzdravili, ale víc si užívali života a ztělesňovali svůj potenciál.

Získávájí lidé něco, když trpí traumatem?

Zcela jistě je v nás díky traumatu cosi  vyživováno – neustálým pohybem v kruhu podporujeme  části naší osobnosti , které říkají například.  : „Nemám tady na tom světě být“ nebo „Když se mě dotkne nějaký muž, zraní mě“ nebo „Nezasloužím si respekt“. A jakmile se traumatická zkušenost  opakuje, tak nám vzkazují: Podívej se na to, vždyť jsem ti to říkal/a.  Tyto části se nás snaží chránit před podobnými, zahlcujícími zkušenostmi, tím, že se jim snaží vyhnout. Jen se tím ale odstřiháváme od spontánní řeky života a omezujeme kvalitu našeho života., který se pak    skládá převážně jen z kontroly. Pokud zažijeme opravnou zkušenost v bezpečném prostředí, to, že je v pořádku například být v blízkém kontaktu s mužem , tak v nás tyto části doslova umírají, ale mají často  tuhý kořínek.

Jednou z možností, jak se zachovat v této situaci ,  je položit si otázku technikou známou z NLP: Co získávám tímto chováním?

Takže pro vyléčení se z traumatu je důležité rozhodnutí

Je potřeba určitá ochota postavit se vnitřnímu stímu a  odvaha vydat se na cestu. Zároveň je třeba vhodné načasování – právě tak jako v pohádce o Šípkové růžence. Nestačí aby přišel statečný princ, je třeba aby princeznu políbil  a vysvobodil ve správný čas.

Peter Levin říká, že trauma je energie, která je zadržovaná v nervovém systému

A  může být impulsem k transformaci a spirituálnímu probouzení. Myslím tím přechod z fáze, kdy se zabýváme otázkou Co si můžu dovolit, koupit, přivlastnit? do další úrovně, kde můžeme nalézt spojení s vyšší inteligencí. A s tím jde ruku v ruce zvláštní a nezvyklý pocit přestat mít potřebu oblivňovat svět vůlí  ega.

Co je to nejdůležitější, co jste se naučil při práci s traumatem?

Především, že si musím nejdřív uklidit ve vlastním domě, než se začnu starat o druhé.

 

Děkuji za rozhovor

Iveta Kučerová, Živá radost

Odborná spolupráce: Monika Nyklíčková

 

Andre Jacomet

   Švýcarský lektor a praktik SE s vlastní praxi léčení traumatu pomocí Somatic Experiencing® (somatické prožívání, dále jen SE) v Curychu. Poté, co se v roce 2000 úspěšně zbavil své závislosti, působil v dlouhodobých terapiích se závislými klienty a vzdělával tisíce lidí v programech Awarenes v Evropě a Perském zálivu.  Spolupracuje  jako asistent na seminářích zakladatele SE Petera Levina ve Švýcarsku. V Evropě a  v Austrálii vede tematické semináře práce s traumatem, ve kterých propojuje Polaritní terapii s SE a dalšími technikami. V roce 2014 vyučuje v Praze třídílný seminář Dynamiky traumatu, v kterém představuje efektivní a v Čechách zatím nepříliš známé metody práce s traumatem. V září 2014 vedl Andre Jacomet benefiční seminář pro Živou radost s názvem Rodičem bez traumat.

Andre je otcem dvou dětí.

Při prvním setkání s Andre Jacometem jsem se znovu narodila. V rámci terapeutického sezení mě provedl procesem mého porodu a otevřel mi nový pohled na vzorce, které mě dosud limitovaly.

 

4 Responses to Trauma je ztráta spojení

  • Dobrý den, po přečtení článku bych měla zájem o účast na semináři Andre Jakometa. Nevíte, zda se nějaký v dohledné době plánuje? Děkuji

    • Dobrý den paní Hudcová, děkuji za Váš zájem, pokud budete souhlasit, přepošlu Váš kontakt organizátorce seminářů Andre Jacometa Monice Nyklíčkové a ona Vás bude informovat od další návštěvě Andreho v Čechách

      • Dobrý den,

        mohla bych vás poprosit, abyste i mne informovali o dalších seminářích? Moc by mě zajímaly. Mockrát děkuji, Hanka

        • Dobrý den Hanko, zdravím Vás v novém roce. Semináře Andre Jacometa a jeho návštěva v České republice v roce 2015 je v jednání. Další  kurzy pro Živou radost – pro přirozenou a vědomou cestu k miminku, například Živé pánevní dno   –  naleznete v rubrice kurzy a průběžně je budeme doplňovat.  Rádi Vás budeme informovat i přímo – pokus souhlasíte, napište prosím svůj mail na info@zivaradost.cz a budeme Vám zasílat novinky – zpravidla 1 x měsíčně

          Iveta

          Živá radost

          iveta@zivaradost.cz

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Kurzy
Transparentní účet

Transparentní účet pro Živou radost: 661888/5500

Partneři

Cesta pravého muže
Centrum komplexní péče
A Centrum